Prapočteníčko

2.B

Praškola

Byla jednou jedna praškola. V té praškole byli nezbední pražáci. Posílali si v prahodině pravlaštovky z prapapíru. Praučitel se na ně zlobil a každou hodinu byl někdo za pradveřmi.
A taky je dali do prapolepšovny a za pratýden byli jako vyměněný. A od té doby dávají učitelé zlobivé děti do polepšovny.

Kubík Svoboda a Bětka Slámová

O pračlovíčkovi

Byl jeden pračlovíček a ten měl jenom pradům. Pračlovíčka včera přihlásili do praškoly. Učili se praprvouku. Prapaní praučitelka ho vyvolala k pratabuli. Když bylo pradeset prahodin, pračlovíček šel pradomů. Spadl na něj prakokos a chytil se do prapasti. Viděl to praještěr, ten zavolal praženu a ta ho zachránila. A tak žili šťastně až do prasmrti.

Adam Staněk a Pavlík Vaníček

O pravěku

Žil jeden prakluk se svými prarodiči. Prakluk chodil do praškoly. Měli pramatematiku. Prakluk neuměl počítat a tak dostal pratrojku. Přišel domů a slyšel, jak si prarodiče povídají o prazlém praobrovi. Ale prakluk se nedal. Připraví na praobra prapast. Byla pranoc, prazlý praobr se chytil do prapasti a všichni pralidé žili prašťastně až do prasmrti.

Eliška Němcová a Nikolka Vaculíková

Hudební pravěk

Byl jednou jeden prakluk. A ten prakluk se jmenoval Prafranta. Rád lovil mamuty. Měl velký prakotel a prarodinu. Doma měli prakytaru a praflétnu a pracimbál a na něj hráli prapaličkami. A Prafranta si taky vyrobil prasaxofon, na který moc rád hrál. Všechny nástroje byly vyrobené z kamene a hrálo se na ně podle pranot.

Péťa Mečkovský a Ondra Trejbal

->na úvodní stránku

->na začátek stránky